Během týdne mě projde poradnou poměrně dost lidí, na to, abych měla možnost udělat si názor na to, kdo kde dělá chybu a co dělá naopak zase správně. Nikoho nehodnotím, pokud chtějí znát názor, řeknu jim ho. Také mě píšou lidé maily a zprávy na FB, týkající se zdravého životního stylu a výživy vůbec. Chtějí znát moje postoje, mé názory, chtějí znát také to, jak to máme my doma, co jedí moje děti, jestli to jí i manžel a co babičky, a vůbec návštěvy? Co děti jedí ve škole, jaktože nejsme vůbec, ale vůbec nemocní, no a také jak to všechno zvládám, chodit do práce, starat se o klienty v poradně v Brně i v Židlochovicích, jezdit po celé republice školit, také se vzdělávat, chodit do školy, ti co bydlí kousek, vidí, že momentálně děláme kompletní rekonstrukci domu, mít čas na svůj vlastní sport a třeba i na knížky, jezdit o víkendech s rodinou na výlety, mít doma denně uvařené a upečené zdravé a chutné jídlo, a ještě vozit děti každý den na hřiště, do haly, čekat tam, až to skončí, druhé dítě dovést zase na úplně jinou stranu než bydlíme do haly a do toho oba syny vzdělávat na škole, která není zrovna součástí města, kde bydlíme, no a přitom vše se stále usmívat a být neustále naladěná na klienty a ještě jim pomáhat a předávat jim své poslání.
Tak možná místo odepisování všem, budu posílat odkazy na tento příspěvek, protože jsem včera ráno otevřela maily po víkendu, a hned tři maily týkající se mého života, což mě teda nakoplo k tomu, abych Vám své „ne-tajemství“ sdělila zde v blogu.
Ohledně školy, k té jsem se vyjádřila na mém soukromém profilu na FB, ALE obě děti přestoupili na soukromou základní školu v Brně, která vyhovuje potřebám dítěte, rozvíjí v nich jejich přirozenou osobnost, zajišťuje jim bezpečné prostředí pro jejich zdárný vývoj a učení, a berou všechny děti takové, jaké jsou, bonusem je zdravé stravování. K tomuto kroku jsme se rozmýšleli zhruba tak půl roku, po zvážení všech plusů a mínusů jsme s manželem dospěli k názoru, že i přes každodenní dojíždění a finanční investici do toho jdeme a jsme za toto rozhodnutí velice šťastní. Když vidíte vlastní dítě, které se denně těší do školy, denně nepíšeme dlouhé úkoly a místo toho čas trávíme na hřišti…., no o škole bych zde mohla psát dalších x stránek. Máme možnost ale vidět rozdíl jak v přístupech učitelů a paní ředitelky, tak ve školních výsledcích samotného dítěte, tak v pocitech dětí.
Určitě si nemyslím, že jsem v něčem výjimečná, a existuje spousta takových „akčních“ žen, jako jsem já, které zvládají tolik a ještě i více aktivit a činností než já. Pro mě jsou to celkem běžné věci, které se denně opakují, tudíž není potřeba se nad tím nějak zvlášť zamýšlet. Doma máme rozdělené role, kam jezdí manžel a kam jezdím já, kdo co dělá a nedělá doma, starší syn (12let) je již zapojen do běžných prací doma a mladšího syna (7let) postupně zapojujeme, takže už i on se spoustou věcí pomůže. Zde funguje důslednost a souhra mě s manželem při výchově.
Hlavní věc, kterou vidím jako problém a kámen úrazu u ostatních je, že si neumí nebo nechtějí věci plánovat, a také předvídat. Někam vyrazí, vyjedou a najednou zjistí, že sebou nemají ani pití, ani jídlo, a najednou jsou překvapeni z kolony na silnici nebo dálnici. Dětem kručí v břiše, venku 30°C a oni nemají ani kapku vody sebou a pak stresují a hledají první benzinu, kde by koupili něco k snědku a k pití (co se dá asi koupit za kvalitní potraviny na benzině?) Spoustu neproduktivního času tráví psaním si hrozně moc pro život důležitých zpráv na FB a SMS, hrají on-line hry s kamarády a čučí do zblbnutí na rádoby podstatné a fascinující filmy, hry a zkoumají nové možnosti, které jim jejich supr dobrý dotykáč nabízí. Kdo mě zná, ví, že nemám v mobilu ani internet a ani nemám dotykáč, vím, že ke své práci potřebuji internet a také potřebuji FB, a také potřebuji ke své práci maily, ale na toto mám vyhrazený „pracovní“ čas a ve svém „volném“ čase tyto komunikační prostředky prostě nevyužívám, nepotřebuji je. Nepotřebuji vědět, jak se dnes kdo cítí, a kde se momentálně nachází, a kdo změnil zaměstnání a kdo je s kým jak dlouho přítel na FB, a už vůbec nepotřebuji sledovat každou minutu pípnutí mobilu. Uvědomuji si, že doba jiná než za mého dětství, a i s tím se sžívám, ale pořád si myslím, že existuje nějaká hranice mezi tehdejší a nynější dobou a rozhodně to není, život s mobilem v ruce a ukazováčkem na displeji.
Takže, i když starší syn Filip dotykáč má, nemá v něm internet, také jej ve škole při vstupu musí odevzdávat, aby děti měli možnost komunikovat i mezi sebou než jenom s barevnou obrazovkou. Odpoledne nemá čas vysedávat na PC a mastit do půlnoci hry, protože prostě čas tráví na tréninku 2x týdně florbal a 2x týdně fotbal, plus ve volném dni má lekce francouzštiny. Mladší syn navštěvuje judo a zbytek volna, kdy spolu čekáme na bráchu prostě jezdíme na bruslích nebo jezdí na waveboardu na hřišti, nebo jsme v lese a leze po stromech a vyřezává si nožíkem ornamenty do klacků. Pokud mě v tuto chvíli dítě nepotřebuje, vytahuji knihu, kterou vozím stále sebou a prostě si jdu číst, nebo se jdu učit.
Když jsme doma a kluci třeba kouzlí, tančí nebo cokoliv jiného, co je baví, já prostě připravuji jídlo, než koupit 4xkoláček z polotovaru za 16Kč/ks, tak si raději za 100Kč upeču celý plech buchty, kterou pak mají děti do školy na svačinu. Než bych vystála frontu v pekárně, a dovezla to domů, těsto mám hotové do 10minut, i s umytým nádobím.
Večer chodí děti pravidelně spávat a neexistuje noční ponocování, jak u TV tak na PC nebo mobilu, v podstatě to ani nevyžadují, protože jsou prostě přirozeně unavení z odpoledního běhání. Každý večer po večeři hrajeme celá rodina karty a různé hry, také společně snídáme a večeříme, což považuji také za jeden ze společných momentů celé rodiny. Pokud je vše hotovo, např. o víkendu, má starší syn prostor pro PC, ale co jsem si tak vysledovala, déle jak hodinu a půl tam nevydrží, a stejně pak odchází.
Rozhodně netrávíme nikdo čas v nákupních centrech, v kinech, doma u playstationu, ani doma nedržíme s manželem mobil v ruce, dokonce s ním ani nechodíme po celém domě, natož na toaletu, neutrácíme peníze za drahá a luxusní auta, ani za cigarety a alkohol, netrávíme večery v hospodě a také neztrácíme čas tím, že bychom donekonečna řešili problémy a starosti sousedů, známých i neznámých a nevytváříme kolem sebe kruh pomluv, výmluv a neschopnosti v čemkoliv, které by mělo zapříčinit další námi vloženou energií na dodatečné řešení „problému“. Prostě to nemáme zapotřebí, nic nám to nepřináší a nikdo nemůže žít život za nás a převzít za nás roli. Třeba časem lidé přijdou na to, že v životě jsou podstatnější úplně jiné věci, hodnoty, situace, pocity…
No, a když cestujeme, tak si prostě povídáme, pořád spolu komunikujeme, nebo si zpíváme v autě na plné pecky, starší syn má v ruce anglické texty písniček (většinou Jacksona), ve dveřích slovník, protože mu to už nechci překládat a tak se učí pochopit obsah textu, jak se co píše, co co znamená a také nezpívá blbosti, ale zpívá skutečné slova, které zpěvák zpívá, ví, o čem zpívá, ví, jak se to píše a co je na tom perfektní, že i mladší Vilík poměrně slušně, aniž by měl ve škole angličtinu tyto texty ovládá. No a výsledek? Umí mnohem lépe anglicky než já. SMS si píšeme pouze v angličtině a….
…když to pak shrnu, tak během dne stíháme s manželem opravdu všechno bez spěchu, shonu, BEZ STRESU, co je potřeba řešit, řešíme večer, až děti spí, nakupujeme efektivně, tj. 2x týdně, zbytek si připravuji doma z co nejkvalitnějších potravin, a absolutně nemáme doma pocit, že by nám něco chybělo, nebo že bychom byli v něčem pozadu, nebo že by děti strádaly, nebo že bychom se za něčím neustále honili.
A co je výsledkem celého životního stylu naší rodiny? Bezstresové prostředí, zdravé děti i my rodiče, pohoda a klid v rodině, jednoduše u nás panuje naprostá vyváženost po všech stránkách.
Jde jen o PLÁNOVÁNÍ, ŽIVOTNÍ NASTAVENÍ A CÍLE, za kterými si jako rodina jdeme, HLUBOKÝ VNITŘNÍ KLID, který je prostě potřeba téměř denně, LÁSKA a umět NASLOUCHAT A KOMUNIKOVAT s okolím……..asi by toho bylo více, ale myslím, že není potřeba zde vše vypisovat, nicméně výše uvedené platí pro naší rodinu a jsem za ni nesmírně vděčná. A prostě TO FUNGUJE.
