Během dvou dní jsem zažila opět po delší době šok, jak na koupališti, tak na dětském hřišti.
Jsme jako rodina na koupališti a kdybych si vzala tužku a dělala si čárky, kolik lidí prošlo s tou bílou plastovou miskou plnou „lahodných“ hranolek postříkané kečupem, s těmi nejrůzněji barevnými nanuky a šíleně žlutými a červenými limonádami, tak bych měla papír plný čárek. Co bylo ale zajímavé poznání, že to většinou nosili ti s nadváhou a obezitou.
Co mě vyděsilo více, bylo, že to tam rodiče servírovali i dětem, malým, starším, prostě to tam baštilo kde jaké dítě! Jedlo se to v leže, u mobilu…., prostě naprosto jakkoliv, v jakékoliv pozici, poloze a při a jakékoliv činnosti. Dokonce i na trampolíně se s tím skákalo.
Na koupališti bylo více jak 70% lidí, včetně dětí, v pásmu nadváhy nebo obezity, což bylo další zjištění, a když jsem se rozhlédla po bazénech, tak v plaveckém bazénu bylo pusto a prázdno, v ostatních bazénech ani děti moc neřádily, neskotačily, bylo jich ve vodě opravdu minimum. Prostě ležely s rodiči na dece, čučely buď na ty „odvážlivce v bazénu“ nebo do mobilu, nebo na dece jedly, pily… a dělaly kde co, jen ne to, co by člověk očekával, že jsou tam kvůli vodě, koupání, slunci…, kvůli tomu, co koupaliště nabízí.
Hrozný to zážitek. Takže jsem si připadala opět jako exot. Protože naše děti skákaly do vody, byly více ve vodě než na souši, v přestávce jsme vytáhli na pití vodu a na svačinu nejrůznější ovoce. A když už děti chtěly něco na osvěžení, ví, že můžou pouze tvarohového Míšu (POZOR musí být na tyčce!)
Další šok mě čekal druhý den na dětském hřišti. Kromě maminek, které více koukaly do svých chytrých telefonů, než aby se věnovaly svým dětem, byly na hřišti také opět „ty odvážné“ maminky, které samy při své v lepším případě nadváze nabízely v tom úporném vedru svým dětem ty nechutně smažené, barevné „dúnaty“, od kterých bylo dítě totálně mastné a ulepené. A protože u toho dělalo všechno ostatní, ani nevědělo, že něco takového jí, resp. že snědlo sladké kroužky rovnou dva, zapilo to jupíkem a bylo vystaráno.
Pak mě tam ještě zaujala maminka, která měla dvě děti ve věku, odhaduji 1,5roku a 3roky. Vytáhla dva balíčky bonbónů a volá na toho staršího, ať si okamžitě přijde pro bonbón, a že když nepřijde okamžitě, že mu to s ní společně se sourozencem. Takže starší dítě v obavě, aby na něj něco zůstalo, přiběhlo, každý si sedl, snědl celý balíček kokin, maminka měla svoji zásobu bokem a pak se pokračovalo ve hraní si na hřišti.
Za celou dobu, a to jsme tam byli 4hodiny, jsem si nevšimla, že by nějaká maminka svému dítěti nabídla něco jiného než sladkosti, koblihy, tyčinky, lentilky – i v tom vedru!, brumíky, nanuky, zmrzliny a nejrůznější „dětské“ nápoje. Během celé té doby, co jsme tam byli, tam byly asi tři aktivní maminky, které občas vstaly a šly za svým dítětem jej třeba pohoupat.
Proboha, kde je nějaká soudnost, akčnost, odhodlanost… pro život? Místo toho převažuje jen lenost, blbost, neznalost, neochota a totální laxnost nejen vůči sobě, ale i svým dětem!
Jsem z toho velmi smutná, protože to záááás tak těžké není, připravit a nakrájet ovoce, doma upéct domácí moučník a do láhve nalít vodu! Dokonce toto všechno je ještě levnější než ty hnusné, odporné, mastné hranolky a sladké, jedovaté koblihy! Přeháním?
Alespoň malý návod pro ty rodiče, které zajímá zdraví své a zdraví svého dítěte. Opravdu nás/Vás je zatím málo a asi ještě dlouho těmi exoty budeme. I když mám někdy pocit, že se to snad už lepší a lidé začínají být uvědomělí, tak poslední dva dny mě přímo šokovaly a jen tajně doufám, že to byla výjimka, a že další dny na koupalištích, na dětských hřištích a v zoologických zahradách budou jiné, s jinými zážitky, pocity a pohledy. Věřím v to.
Napsala: Tereza Kukol, Zdroj obrázku: Zdravý start