Většina mých klientů v poradně (a běžné jsou takové odpovědi i u známých a přátel) mě na otázku:  „ …proč si myslíš, že jíš tolik sladkého…?“, odpoví: „Protože na to mám chuť“, nebo „potřebuji to“, nebo „přes den to nejím, ale večer jsem už úplně hotová, tak sním klidně i celou tabulku čokolády“. Proč asi? Jak to tedy je s tou chutí na sladké?

Když jsme ve stresové situaci, jednoduše náš mozek potřebuje více energie než normálně. A protože palivo pro náš mozek je glukóza, což jsou právě jednoduché cukry, vydá náš mozek povel „potřebuji cukr“. A tak jdeme, a dáme si prostě čokoládu, dortík a většina z nás nezůstane u jednoho čtverečku 80% čokolády, ale zblajzne rovnou minimálně polovinu mléčné čokolády. Tyto jednoduché cukry dodají energii tělu okamžitě, ale také je po nich velice rychle hlad, z čehož vyplývá další chuť na jídlo a jak jinak než zase sladké. Mozek se prostě brání ubíráním váhy, zatímco přísun kalorií přijímá pozitivně. A protože máme evoluční paměť a bojíme se hladu, mozek nutí člověka konzumovat více sacharidů, než vlastně vůbec potřebuje. Když si k tomu přidáte ještě ten fakt, že mozek vyšle signál o nasycení zhruba až tak 20minut po nasycení, tak lest mozku je ta, že i když budeme plně nasyceni, jsme schopni zkonzumovat ještě další jídlo navíc, nad rámec našeho energetického příjmu právě v těchto 20minutách, čímž se dopracujeme k další energii navíc.

Další věc, kterou je potřeba zmínit je, že cukr stimuluje tvorbu serotoninu (tzv. „hormon štěstí“), tzn. má jakési „uklidňující“ účinky. Pramení to už od prvního momentu po porodu, kdy sladká chuť ve formě mateřského mléka a v ní obsažené sladké laktózy je první, se kterou se dítě seznámí. Když pak dítě malinko vyroste a něco jej trápí, a ono pláče, většina rodičů se snaží své dítě utišit právě něčím sladkým, jako je bonbón, lízátko, …zmrzlina. A tento vzorec si přenášíme do dospělosti, kdy při nějakém stresu, nám už nenabídne matka mateřské mléko, ale mozek si pamatuje, že naše trápení se zajídá sladkým, proto jdeme a vezmeme si něco na uklidnění. Ovšem při takovém dlouhodobém stresu se pak stane to, že např. půl roku, kdy jsme pod nějakým tlakem, denně konzumujeme čokolády, dortíčky a ženy mnohdy i kafe late v kombinaci s dortíkem. Za tento půl rok stresu se můžeme dopracovat klidně i k 10kg navíc.

Ze statistik také vychází, že 40% obézních trpí depresemi a jsou častěji nemocní, s čímž je spojená také horší šance uspět v dobrém zaměstnání, okolí se mnohdy chová k obézním hůře, děti bývají častěji obětí šikany.

V posledním dílu se dozvíte nejen, jak stres zvládají ženy a jak muži, ale také proč se lidé v minulosti se stresem vypořádávali lépe než my v dnešní době. Čtěte dál, už Vás čeká poslední díl.

Napsala: Tereza Kukol, Zdroj: Téma, 45/2016

Close Menu