Co se asi tak děje a odehrává v těle při dlouhodobém stresu? Proč nám ručička na váze ukazuje stále více, když se nepřejídáme?

Při stresové situaci, při které se do krevního oběhu uvolní adrenalin a další hormony, organismus zvyšuje svou šanci uniknout z akutního ohrožení, resp. se organismus připravuje na akci typu „uteč“. Stresové hormony burcují tělo do pohotovosti a připravují ho na akci, tzn. začne se zvyšovat tlak, zrychluje se metabolismus, srdce pracuje naplno, rozšiřují se cévy ve svalech, zvyšuje se přívod kyslíku do plic a také se zvyšuje koncentrace krevního cukru, který má při akci sloužit k aktivitě svalů. Pokud se pak ovšem energie spojená s mobilizací organismu nevyplácí při fyzické akci, ukládá se v organismu. Podle studie švédských vědců se zjistilo, že se navíc při dlouhodobém stresu stimuluje produkce enzymu podporujícího shromažďování tuku právě v oblasti žaludku a břicha. Výsledkem je obezita typu jablko a riziko metabolického syndromu, který vede k rozvoji cukrovky 2.typu a k ateroskleróze, infarktu, mozkové mrtvice a dalším civilizačním chorobám. Pokud navíc stres trvá týdny nebo dokonce i měsíce, může vést k řadě dalších potíží, protože naše orgány jako je srdce a další orgány jsou namáhány více, než je zdrávo.

Pokud jsme už ve fázi chronického stresu, hubne se podstatně hůře, někdo nemusí zhubnout vůbec, protože hormony z nadledvin jednoduše člověku hlásí „jsi ve stresu, teď nesmíš hubnout“. Bohužel je to dáno evoluční zkušeností, kdy se tělo nabíráním hmotnosti připravuje na velký výdej energie, aby stresovou situaci zvládlo. Vše ostatní je v období stresu pro tělo méně podstatné, protože jako prioritní je záchrana života, a proto se řada funkcí v těle „vypíná“. Např. peristaltika trávící soustavy se při vyplavování stresových hormonů urychluje, jídlo v takovém případě trávicím traktem doslova proletí a bakterie, které se podílejí na zpracování tuků, nestíhají odvádět svoji práci.

Proč, když jsme tedy ve stresu, máme tendence k přejídání? Na to je jednouchá odpověď. Chybí nám ventil. Při stresu probíhají v těle výše popsané chemické změny, které připravují tělo na fyzickou zátěž, resp. na aktivitu, jenže ta ale nepřichází. Prostě už nelovíme mamuty, neutíkáme před dravými šelmami a také neorganizujeme boje s muži. Jaká je tedy alternace do naší doby? Zmlátit šéfa nemůžeme, rozbít kancelář je společensky nepřípustné, rozsekat na třísky obývák také nejde a tak co udělá v dnešní době člověk, který je ve stresu? Jde hledat potraviny se zvýšeným obsahem cukrů a tuků, které na mozek působí tlumivě a člověk se u toho vlastně uklidňuje. Tzn. zvýšená chuť na sladké u dětí může být jakýsi kompenzační faktor stresu.

Proč je to zrovna sladké a jak takové stresové situace zvládají ženy a muži se dozvíte v dalších dílech Stresem k obezitě.

Napsala: Tereza Kukol, Zdroj: Téma, 45/2016

Close Menu