Když školím na přednáškách o stresu, často lidé pokládají otázky typu „Vždyť v minulosti měli lidé také stres, tak v čem se tato doba liší od naší?“ Ano, lidé dříve zažívali stres, ale současnost je specifická tím, že my na permanentní přetížení nejsme evolučně připraveni. Naše západní civilizace je postavena na neustálém hodnocení rychlosti, flexibility a výkonu. Je mnohem vyšší tlak, pod nímž jsou lidé nuceni pracovat a dělat každodenní rozhodnutí. U mě v poradně často slýchávám „nemám čas se jít ani vyčůrat“, tak kde je pak nějaký prostor na svačinu a pravidelnou stravu a to není řeč ještě o neustálém stresu. A protože se bojíme o práci, tak jsme ochotni takové jednání a chování tolerovat, z čehož pak vyplývá, že rodiče nemají tolik času na rodinu, a vůbec sami na sebe. Jsme obklopeni technologiemi, díky nimž existuje vedle reálného světa i ten virtuální. To vše ale musí náš mozek zpracovávat a neustále (i v noci) vyhodnocovat. Společnost je díky internetu, mobilním telefonům a počítačům mnohem rychlejší. Otázka je, zda-li lidé nejsou spíše pohodlnější, a více používají výmluvy, než aby hledali způsoby řešení, a také někdy až příliš spoléhají na zdánlivě všemocnou medicínu.

Jak na stres reagují muži a jak ženy a jak jej vůbec zvládají? Obecně mají ke stresu větší sklon muži, už proto, že vyplavují více stresového hormonu kortizolu. Ženy se naopak vyrovnávají lépe s dlouhodobým stresem, muži zase úspěšněji řeší krátkodobější vypjaté situace. Podle evolučních vědců příroda vybavila ženy lepší dlouhodobou odolností proto, aby v životě zvládly náročné situace typu menstruace, těhotenství, porod, péče o rodinu a především o děti. A mnohdy ještě v kombinaci – zvládat více věcí zároveň. Muži jsou naopak perfektně mentálně nastaveni na rychlou akci, boj a lov. Obě pohlaví rozdílně stres i řeší. Například muži se většinou uzavřou do sebe, jsou zamlklí, nevnímají okolí, snaží se pojmenovat hlavní problém a sami najít rychlé řešení. Ženy se naopak z problémů snaží vymluvit, většinou ve společnosti kamarádek (častěji navštěvují psychiatry), a mají tendenci řešit všechny trable najednou. Právě tahle rozdílnost pak vede k partnerským sporům, protože muž si přeje klid na přemýšlení, kdežto žena léčí stres vodopádem slz a spouští slov.

A nakonec – míra odolnosti vůči stresu je u každého z nás jiná. Co může stresovat jednoho, druhého nechává v klidu. Jedním z důvodů může být různá výbava našeho emočního centra, tedy amygdaly. Zdá se však, že pouze pevné nervy nestačí, proto se snažte zamyslet se nad svým životním stylem, pokuste se v co největší míře změnit nebo odstranit ze svého života právě ty stresory, které Vás dostávají často do stresové situace. Také nezapomínejte na sportovní aktivitu, která má za cíl odplavovat nahromaděné stresové hormony. Usmívejte se a myslete pozitivně. Všechny své černé myšlenky a scénáře jednou pro vždy zamkněte do trezoru. Minulost nezměníme, tak proč se s ní budeme stále zaobírat, budoucnost dokážeme sice z nějaké části ovlivnit, nicméně – žijme přítomností. Hýčkejte sebe, starejte se o prostředí, ve kterém se pohybujete nejvíce, a snažte se být pozitivně naladěni, co nejvíce to půjde. Až se o to pokusíte, zkuste se ohlédnout např. po měsíci zpětně, a zavzpomínejte na to, co se během toho měsíce změnilo. Možná budete velmi mile překvapeni.

Napsala: Tereza Kukol, Zdroj: Téma, 45/2016

Close Menu